Vyšehradem
Po těsném vítězství v posledním kole končí „Béčko“ v polovině tabulky
a i v příštím roce může hrát divizi. Ale i před posledním kolem byly klasické problémy se sestavou, „vylepšené“ o trojkolizi B,C,a D. Že i za takové situace bylo D schopno nastoupit v 8 je malý zázrak a hráči z D v čele s kapitánem mají můj hluboký obdiv. Já jsem byl sestavu B v posledních 2 dnech nucen korigovat 5x a už jsem raději informace silně omezil, protože stejně neplatily dlouho. Nejhůř to odnesla Lenka, která se o svém startu definitivně dozvěděla necelé 3 hodiny před začátkem zápasu. Tohle nejde dělat ani v nejnižší soutěži a divize se takhle prostě řešit nedá.
V zápase šlo o poměrně dost – pokud by Viktorka v posledním kole vyhrála, poražený by asi sestoupil (i když u Vyšehradu by rozhodovalo pomocné hodnocení). Hrálo se bojovně a první partie skončila až po cca 3 hodinách. Jediná rychlá nabídka, o které vím, byla na 4. šachovnici a hned ve 12. tahu. A odmítejte černými, když letošní výsledky jsou tragické – musím přiznat, že jsem o přijetí chvíli přemýšlel.
Jako první vyhrál Jarda – kritický moment jsem neviděl, i když jsem seděl vedle. Ale bílé figury byly aktivnější a když jsem pozici viděl naposledy, měl jsem dojem, že černá dámská věž nemá kam uniknout a že by tam kvalita měla zůstat. Ale asi toho tam bylo víc. Na 2:0 jsem přidal výjimečně já (druhý rok po sobě – jediná výhra za celou sezónu až v posledním kole …) když soupeř nakupil řadu nepřesností a nastavená figura na konci už jen krátila nevyhnutelný konec. Nicméně pohled na šachovnice k nadměrnému optimismu nesváděl. Honzova pozice vypadala dost divně a bránit bych ji opravdu nechtěl. U Šimona soupeř držel nějakou prostorovou převahu, a těžko z toho šlo chtít víc než remízu. Otovi soupeř vyměnil, co se dalo, aniž by si při tom nějak oslabil pozici, takže nejspíš remíza. Mirkův soupeř si sice uchoval iniciativu, ale čas byl tragický. Mirek Bartoš pro změnu na soupeře nastoupil pěšci na královském křídle a svého krále nechal v centru, ale útok zamrzl velmi rychle, zatímco soupeř v centru převzal nebezpečnou iniciativu a na tu partii bych si opravdu nevsadil. A u Lenky měl soupeř trvale značnou prostorovou převahu s iniciativou a černé figury moc nebylo kam smysluplně stavět, což taky nevypadalo dobře. S tímto nepříliš optimistickým výhledem jsem odešel vedle analyzovat. Dál to znám spíš z vyprávění a ani nevím, v jakém pořadí partie končily. Při zprávě o prohře na 6. mi dost zatrnulo (prý přehlédnutá věž ve vrcholné časovce), remíza u Oty byla očekávaná a remíza u Honzy po průběhu taky šla (i když: v jedné chvíli to bylo za Honzu dokonce vyhrané, ale byla to opravdu jen chvíle v délce jednoho tahu). Rychlá obhlídka za stavu 3:2 ukázala u Šimona něco jako 4 věžovou koncovku s množstvím pěšců (doufám že se moc nepletu) bez nějakého zjevného problému, u Mirka Bartoše se bílá dáma dostala do nepříjemné blízkosti černého krále, takže se objevila šance na záchranu, a Lenka měla figuru méně (tuším za pěšce). Takže zaděláno na 4:4, což by nám v případě vítězství Viktorky nestačilo. Nicméně z Lenky se stává specialistka na koncovky bez figury (na Viktorce taky) a nakonec se nějak podařilo všechny tři ty partie zremizovat a výsledkem bylo vítězství 4,5:3,5, což nás zařadilo na 3. místo tabulky, což je po nepovedeném začátku nepochybně úspěch.

TJ Bohemians Praha B – ŠK Sokol Vyšehrad D

Sodoma Jan H Z 2312 ½ – ½ 2301 Karas Marek C Z
Macharáček Šimon Z 2211 ½ – ½ 2139 Trepka Jan V Z
Voříšek Jaroslav V Z 2253 1 – 0 2092 Růžička Aleš H
Matějka Petr Z 1975 1 – 0 1939 Zajíček Karel Z
Huřťák Otto Z 1943 ½ – ½ 1928 Brčák Marek Z
Kalous Miroslav 2028 0 – 1 1859 Zdrubecký Miroslav Z
Bartoš Miroslav 1899 ½ – ½ 1942 Jirman Pavel
Havrdová Lenka 1869 ½ – ½ 1864 Heller Jan

4½ – 3½

Ale neodpustím si pár poznámek:
1)Soutěž nemohu považovat za regulérní. Nevím kdo se hlásil do 5 kolové soutěže, já určitě ne. Při takové délce jde spíš o loterii, o které se ale rozhodlo až po přihláškách.
2)Přerušení v průběhu 3. kola to dorazilo. COVIDová omezení v té době nebyla jiná než v době zahájení soutěže. Takže buď soutěž v takových podmínkách neměla být zahájena (což bych považoval za lepší), nebo pak neměla být přerušena.
3)Při pohledu na to, v jakých sestavách a počtech družstva nastupovala (nejen v divizi), je zjevné, že o výsledcích rozhodovaly hlavně nešachové faktory. Nezbývá než doufat, že se PŠS poučí.

Poučit se ale musíme i my. Není možné, aby se hráči o svém zařazení na soupisku pár dní před prvním kolem. Stejně tak dost dobře nejde, aby kapitán i zástupce necelý týden před 1. kolem řekli (po opakované urgenci), že to dělat nebudou. A „hráči“, na které není spojení, sice soupisku hezky přifouknou, ale reálně to ničemu nepomůže. Letos bylo kolizí hodně, a pak bohužel potřebujeme hráče skutečné.
Chtěl bych poděkovat všem, kteří byli ochotni nastoupit, často i za cenu osobních obětí, a omlouvám se všem, které časté maily i telefony asi občas obtěžovaly víc, než by se zdálo nutné. Bohužel, choroby, karantény i práce se projevovaly víc než obvykle (logicky, v normální soutěži by se to rozložilo). Nechci nikoho vyzdvihovat jmenovitě, protože by to vždy bylo k někomu nespravedlivé, ale pohled do sestavy dost napoví. Karlu Kopičkovi přeji rychlé a hlavně úplné uzdravení a doufám, že příští rok bude lepší.