Po pirátech z Karibiku (kteří se ovšem na konec světa vypravili dobrovolně) zanesl osud na Bílou Horu i béčko. V zápasu šlo o hodně, oba týmy se nacházely v širším sestupovém pásmu, a béčko má horší soupeře do posledních kol. Pokud jsem to pochopil dobře, tak ale problémy se zajištěním dostatku hráčů řešili oba kapitáni. Z hlediska ELO jsme měli výraznou převahu (asi tak na 7:1, jak mne informoval rozhodčí) – ovšem ELO partie nevyhrává, a už vůbec ne ve čtvrtek večer.
První problém nastal již na startu, když Honza volal, že dorazí tak asi o 40 minut později, což se také stalo. Ztráta skoro poloviny času a nepříliš povedené zahájení se poměrně brzy projevila a nastavila skóre minizápasu Štross – Bohemians na 2:0 a vyrovnání průběžného stavu na 1,5:1,5. První partie skončila u Roberta, kterému se podařilo udržet pěšce (z královského gambitu?) až do jasně vyhrané koncovky a já jsem stačil dát na druhý pokus remízu (první jsem odmítl s ohledem na vývoj zápasu a kapitánské zavrčení „NE!!!“ následované o chvíli později smířlivějším „dělej si co chceš“. Popravdě, nebylo moc jasné, co se tam dá nějak rozumně zkoušet a nějak mi to připadalo, že pokud soupeřka za mého koně na e5 dá kvalitu, tak mne bude čekat hodně tuhý boj o remízu (i když se od začátku závazným postupům důsledně vyhýbala, takže to moc pravděpodobné nebylo). Do vedení nás vrátil Šimon, který soupeři chladnokrevně posbíral postupně 3 pěšce a dokázal ohlídat všechny potenciálně matové útoky po dlouhé diagonále do domečku bez domovníka i po h-sloupci. A protože soupeř ani nezkoušel hledat šance v koncovce nestejnopolných střelců (což už pak vzhledem k množství ztracených pěšců ani nešlo), dostal nakonec mat sám. Na 3:1 dal remízu Martin, kterému jeho soupeř nepomohl tak jako Drahikovi o den dříve (viz diagram u zápasu „G“) a dal mu jen pěšce, ale v hodně pevné pozici, kterou se nepodařilo prorazit. Na 3,5:2,5 stav posunula další remíza u Aleše. Bílý pěšec navíc byl (asi víc než jen) kompenzován aktivními figurami černého (dvojice střelců + věž na 2. řadě), ale figury se nakonec nějak (za toho neudržitelného +pěšce) podařilo poměnit a vznikla remízová věžovka. Takže to chtělo ještě bodík ze dvou partií jenže: jedna byla Jardova s Křivánkem (= visí skoro všechno, a co nevisí teď, bude viset za chvíli, a taky si přitom hlídejte maty) s nevyhnutelnou časovkou, a druhá byla věžovka Mirka Bartoše, na kterou se mezi diváky (včetně rozhodčího) názory pohybovaly od „vyhraje bílý“ po „vyhraje černý“ (se svým názorem, že to bude remíza, jsem zůstal osamocen a ani se moc nedivím). Fakt je, že jsem měl při sledování pocit, že nejsme U boroviček, ale v hotelu Don Giovanni. Já bych to prohrál za kohokoli několikrát. Obě partie nakonec skončily téměř současně (zhruba v době úplného vypršení časového limitu) , když se Jardovi podařilo zvítězit (přes čumily jsem zdálky na desku neviděl, mnohem víc bylo slyšet – ještě že se už nepoužívají mechanické hodiny, asi by nepřežily) a věžovka se změnila v pozici dvou holých králů. Takže 5:3 a mohli jsme jít domů (ovšem poblíž je hospoda a hrála Slavia se Sevillou včetně prodloužení). Kdyby náhodou někdo pochyboval o tom, že šachy jsou i sport, tak ať se v rozumném čase zkusí z DDM dostat někam do civilizace. V mém případě to zahrnovalo mírný poklus na zastávku na Bílé Hoře a ostrý sprint na Hlavním nádraží, a krátce před jednou jsem odemykal panelovou chaloupku… (nevím čím to je, ale nějak si nevzpomínám, že bych proti DDM hrál někdy jinde než i nich. Lidé jsou to sympatičtí, ale lokalita opravdu moc ne :o))
Důležité body máme, uvidíme, kolik bude potřeba, protože počet sestupů není jasný, bude záležet na počtu sestupujících pražských týmů z druhých lig a možná i rozhodnutí řídícího orgánu, protože už teď je v divizi o jedno družstvo navíc, a nějaké pády zatím opravdu hrozí.
Dvojice doplníme později, zatím to stále na stránce PŠS není.