Zdravím vážení šachoví přátelé, jakožto kapitán u týmu E jsem si řekl že by bylo dobré napsat zhodnocení sezóny 2025-2026. Tuto sezónu byl náš největší problém s docházkou (ani jednou jsme se nesetkali v plné sestavě) což bylo velmi mrzuté vzhledem k rozporuplným výsledkům, těsným prohrám a do posledního kola boje o záchranu.

11 partií z jedenácti jsem odehrál já a Tom Písař oba 6/11. 50 % udělala na první desce Saša která odehrála 10 partií proti těžkým soupeřům. Dále bych chtěl poděkovat Vojtovi Rutovi, který u nás hostoval a odehrál 7 krásných partiích. Poslední, koho vyzdvihnu je Táňa Nesporá, která při svém debutu v našem Éčku udělala 4/7 a má procentuálně největší úspěšnost ze všech.

Skončili jsme na 8/9 místě což dle mého názoru není vůbec špatné, zvlášť když bereme v potaz, že si zahrálo 18 různých hráčů! Všem vám děkuji za krásnou sezónu a těším se na další kde se nám bude dařit jistě výrazně lépe!!!

Odkaz na výsledky

A teď ještě vzkaz ode mě (Lukáše): Soutěž sice ještě není dohraná, ale jistotu udržení jsme získali v našem posledním zápase s Vyšehradem, který jsme porazili v přímém boji o setrvání v soutěži 4,5-3,5 a v tabulce jsme je tak přeskočili.

Robin se role kapitána zhostil skvěle a úspěšně družstvo dovedl k udržení v I. třídě!

Reálně přitom o mnoho nešlo, Déčku by vítězství nic neřešilo, a Éčku po výsledcích předchozích kol (a  soupeřům do zbývajících kol) nejspíš taky ne. Takže nepřekvapí, že se našly i dvojice, které se nechtěly zbytečně trápit  a dvě partie skončily rychle, prakticky v zahájení (2. a 4. šachovnice). I další partie (6.) byla rychlá, bohužel pro nás Tomáš podle všeho spadl do varianty a již kolem sedmé bylo hotovo. Srovnat se podařilo na 3. šachovnici, kde partie měla 10 (!) tahů, na které ale každý ze soupeřů spotřeboval přes hodinu. Černý zvolil poněkud náročnější tah (1.e4 e5. 2.Jf3 Jc6 3.Jc3 Sd6) a když rychle přidal i Jge7 místo Jf6, začaly hrozit maty. Na první šachovnici se soupeři dohodli na remíze – Jindra z Korzovky nic nevytěžil a po zahájení mi připadalo, že pokud někdo má nějako mírnou výhodu, tak spíš černý. Rozhodně to byla pozice, kterou lze celkem snadno zkazit za oba ale k tomu nedošlo. Neviděl  jsem závěr u  Honzy Holuba, který v průběhu získal kvalitu, ale již předtím hlavním faktorem byl zřejmě čas, když soupeřka měla zjevně problém v tísni nalézat přesná pokračování. 3,5:2,5 už vypadalo veseleji, i když Jirka měl pěšce méně s jezdcem proti střelci, ale rozložení pěšců opticky dávalo šance na remízu, a Honza Spěvák z původně trošku pasivnější pozice vyčaroval za pomoci soupeře V+S+J proti 2V (kde ovšem dva černí spojení centrální pěšci vypadali dost hrozivě). Ve 21,10 bylo rozhodnuto, Honza vyhrál a o cca 10 minut později zápas skončil (Jirka tam někde nechal toho jezdce). Takže 4,5:3,5 pro D, ale klidně to mohlo být i opačně. Éčka je mi trochu líto, tohle byl takový ten zápas, kdy si oba zaslouží vyhrát, ale štěstí se přiklonilo na naši stranu.

    Napřed to vypadalo jako selanka: Filip Čábela rychle ukončil svoji partii ve stylu starých mistrů, když měl v závěrečné pozici o věž a dvě figury méně, ale soupeř nebyl schopen pokrýt jednotahový mat. Po výhrách mé (soupeř usoudil, že zbývajících 18 zahů za zbývající dvě a půl minuty v obtížné pozici nezvládne – já měl o hodinu více! – a vzdal) a Honzy Spěváka to bylo 3:0 a zdálo se, že utkání pro nás bude snadnou položkou.

    Leč omyl: naše pozice začaly nějak slábnout a náhle jsem si nebyl jist, kde potřebný bod a půl uděláme. Na prohru Vojtěcha Votruby na poslední šachovnici odpověděl náš zatím stoprocentní borec Miloš Zdeněk přesvědčivou výhrou a bylo to 4:1. Zbývaly tři partie, ale potřebná půlka nikde jasná nebyla. Nakonec ji přidal Áda Rožumberský ve věžovce s pěšcem méně (v čase optimistického pohledu míval pěšce navíc), když si soupeř s koncovkou nevěděl rady a s méně než dvěma minutami mohl být s remizou spokojen. Soupeř Ivana Koudelky předvedl v koncovce S+5P proti J+4P výbornou techniku a prosadil se, Lenka Havrdová se sice vynalézavě bránila, ale soupeř si nakonec poradil.

V prvním kole nastoupila téměř kompletní základní sestava a proti Vyšehradu se povedlo uplatnit ELOvou převahu a první vítězství bylo doma.

V druhém kole jsme doma přivítali ambiciózní GROP. Zde byla papírová převaha jasně na straně soupeře, ale domácí tým se s tím nesmířil. Jedinou převahu jsem měl já, ale čekala mě náročná partie, takže jsem ostatní partie sledoval jenom z rychlíku.

První, tuším, skončil Petr na první desce, kde soupeř projevil svojí sílu a svoje tahy rychle odblikal a bylo hotovo. Brzy však vyrovnal Mirek a následně Filip rovněž ukázal, že FIDE rating ještě nedosahuje jeho výkonnosti. Protože Honza dokázal remizovat a mě se nakonec povedlo realizovat výhodu s 1. časovou kontrolou, tak na zadních deskách jsme přehoupli zápas do překvapivého průběžného skóre 3,5:0,5.

Ve zbývajících třech partiích byla pozice složitější a výsledek zápasu byl stále ještě otevřený. Nakonec se povedlo vydolovat Martinovi půl bodu, což stačilo na celkovou překvapivou remízu. 4:4

Důvěru jsem dostal i ve třetím kole, kdy jsme zavítali na Oázu. Při pohledu na soupisku jsme byli mírnými favority, ale v zápasech to tak jasné nebylo. Opět jsem se zanořil do vlastní partie, takže průběžný vývoj jsem příliš nesledoval. Viděl jsem trochu jenom sousední partii Hanky, kde vznikla nerovnováha materiálu s nejasnou pozicí, kde mi přišlo, že Hanka tahá za trochu kratší konec. Ale dvojice jezdců byla dostatečně nebezpečná a partie nakonec skončila remízou k oboustranné spokojenosti.

Mezitím Mirek jako správný kapitán opět rychle vyhrál. Převahu potvrdil i Miloš. Remízy Petra a Berty stavily průběžné skóre na 3,5:1,5. Soupeři Lenky i Ády měli docela špatné časy a moje pozice byla dost nejasná. Zatímco já jsem útočil na dámském křídle, soupeř se snažil o průlom na mého krále a jeho pěšec navíc byl takový fiktivní a hrozila další ztráta pěšce nebo nebezpečný průlom. Na druhou stranu útok na mého krále nebyl vůbec příjemný. Pokud bych ustál útok, tak bych už asi realizoval převahu, ale v oboustranně krátícím se čase do první časové kontroly jsem já ani soupeř nechtěli riskovat. 4:1

Doufal jsem, že body na zbývajících dvou pozicích jsou téměř jasné, ale bylo to ještě velké drama. Lenka s lepším materiálem bohužel nebyla v nepříjemné obraně potřebně přesná a soupeř i v dost krátkém čase viděl správný postup v útoku. Také Áda podle mě nehrál dostatečně přesně a ztratil lepší pozici, ale soupeř naštěstí už žádný čas neměl a vítězství bylo doma. 5:3

Začátek byl pro mne jako kapitána trochu děsivý, musel jsem vypoklonkovat naši omladinu a jelikož jsem byl v 17:56 v místnosti stále sám proti již sedmi soupeřům, podařilo se mi připravit šachovnice, hodiny i partiáře v rekordním čase. Do 10 minut ale dorazilo hned 5 našich a jelikož se neobtěžoval přijít rozhodčí, zahájili jsme.

Do cca 40 minut byly na stole dvě remízy, jejichž aktéři se netajili tím, že večerní zápas fotbalistů s Brazilci bude asi zajímavější.

Nicméně vedly se i boje, které jsem stihl vnímat jen okrajově, vím, že se odehrály hodně na prvních třech šachovnicích. Taky vím, že Jirka Korsa zvítězil, jak jsem pochopil v situaci, kdy to možná původně sám nečekal – rozhodně mimo jiné jemu patří dík za velmi urputné boje, kdykoli byl nasazen, speciální poděkování patří ode mne určitě Lukáši Jirsovi a Mirku Bartošovi, oporou byl určitě dlouhodobě i Martinu Svrčkovi a Otovi Huřťákovi, ten do posledního kola nemohl jen kvůli náhlé nemoci.

Sebe mohu pochválit jen za pevné nervy při organizaci, za šachy rozhodně ne, ale je pravda, že nejsem hráč přímo I. třídy, takže konfrontace se silnějšími soupeři dopadaly spíše logicky než nějak nečekaně.

Tak tomu bylo i ke konci posledního zápasu – setrval jsem u šachovnice jako poslední a sám, za nerozhodného stavu. Předtím jsem však vynuceně přešel do prohrané koncovky a soupeř byl nejen zkušený, ale i bezchybný. Takže jsem si jako kapitán sestup svého týmu sám zpečetil – prostě jsem loď opustil jako poslední – a tak to kapitán asi má dělat. Ostatní pasažéři se sice taky nezachránili, ale dělali jsme, co se dalo.

Zhodnocení celé sezony ještě přijde – jistě se najdou systémové a logické faktory. Já mám potřebu zmínit jeden sice individuální, ale velmi neblahý – jeden z hráčů základní sestavy bez omluvy dvakrát nedorazil, zaznamenal dvě kontumace a zamezil tak týmu zabojovat o body ve dvou zápasech. Takové počínání hluboce neschvaluji a pevně věřím, že se s ním již neshledám. Žádné vysvětlení neposkytl ani následně.

Dá se říci, že bude třeba klást v dalších sezonách velký důraz na soupisky a jednoduše zcela vyřadit hráčem, kteří jsou netýmoví, nespolehliví, nebo je prostě vlastně družstva ani moc nezajímají. Přimlouval bych se za to, aby bylo týmů třeba i méně, ale sestavené jen z hráčů s určitou měrou zájmu a elementárního týmového ducha.

To bude v každém případě úkol pro někoho jiného, po dvou kapitánských sezonách a zvláště této organizačně velmi náročné se v této roli příští rok nacházet nebudu.

Nicméně bylo nemálo pozitivních zážitků, takže děkuji týmu jako takovému a rád se budu účastnit v jednom týmu příští rok jako řadový hráč.

Dan

Před začátkem zápasu se začali do místnosti trousit známe tváře, dalo by se říct skoro legendy pražského šachu jako je Štefan Koper nebo Franta Hostička. Když už jsem zmínil známé tváře, nemůžu nezmínit pana Jakuše, který nás také poctil svou návštěvou a velice výrazně se projevoval v různých fázích zápasu, i když nás nechal na začátku v mírném napětí v jaké roli pan Jakuš na zápas dorazil. Zda je na zápase jako divák, nebo jako hráč soupeře nebo v roli rozhodčího. Kupodivu se za nedlouho ukázalo, že jsou správně všechny tři možnosti, což mimo jiné implikuje, že výsadou trojjedinosti už nedisponuje pouze Bůh, který je znám ve formě Otce, Syna a Ducha Svatého, ale i – trochu překvapivě – pan Jakuš.

Zápas začal a všechny místa určená pro hráče byla obsazena s jedinou výjimkou a to byla třetí šachovnice, na které byl za nás psaný pan Kluyev. Zde plynule navážu na minulý report z posledního zápasu na Vyšehradě, kdy pan Klyuev jaksi nedorazil a nebyly informace, zda je v pořádku. Po minulém nedorozumění si Dan Uličný jako správný kapitán ještě den před zápasem potvrdil telefonicky s panem Klyuevem, kdy a kde se hraje, a že určitě dorazí, takže byl skálopevně přesvědčen, že počáteční nepřítomnost byla důsledkem mírného zpoždění, přece není možné dvě kola po sobě nepřijít? Nicméně po hodině hry již nebylo pochyb, že absence pana Klyueva byla tak říkajíc permanentního charakteru a my jsme stejně jako v minulém zápase prohrávali 1:0 a opět to bylo kontumací za nepřítomnost a opět pan Kluyev.

Každopádně, zlatý hattrick pan Klyuev nezavrší, protože soutěžní řád více než dvě absence netoleruje a snaha nahlodat pana Jakuše-rozhodčího o nekontumační prohru vyšla naprázdno. Jako druhý dohrál na druhé Oto, který sice nevyužil veškeré možnosti, ale celkem korektně remizoval. 0.5:1,5. Jako další jsem dohrál já, když jsem na sedmé proti mecenáši klubu- panu Mahrlovi, stál ze zahájení dost špatně a usoudil jsem, že jediná šance na záchranu partie je zoufale vrhnout vše do útoku na soupeřova krále. Po pár tazích se útok už nejevil tak zoufale a počítač dokonce hlásí mat čtvrtým tahem, který jsem samozřejmě nenašel, následně ztratil kvalitu a byl rád za remízu, na které jsme se se soupeřem shodli poněkud netradičním způsobem. Probíhalo to tak, že jsem zahrál tah a současně poměrně nahlas a zřetelně pronesl “Nabízím remízu!”, načež soupeř zahrál svůj tah a k mému údivu současně s tím také zřetelně pronesl “Nabízím remízu!”. Na vteřinu jsem zauvažoval, že bych v této taškařici pokračoval ve stejném duchu, to jest zahrál bych další tah a nabídl remízu, ale pak jsem si uvědomil, že mám kvalitu méně a hazardovat s výsledkem zápasu kvůli vlastnímu plezíru mi přišlo nekolegiální, takže jsem remis přijal. 1:2.

Jako další dohrál na osmé pan Jakuš-hráč, který porazil našeho Honzu Spěváka a výsledek nahlásil pan Jakuš-hráč panu Jakušovi-rozhodčímu, který promptně zapsal výsledek do zápisu. Tímto aktem se mimochodem z logiky věci pan Jakuš-hráč metamorfoval na pana Jakuše-diváka, přičemž dál paralelně působil jako rozhodčí. Je celkem běžná praxe, že roli rozhodčího zastává někdo z hráčů domácího týmu, ale aby takovou dvojroli zastával hráč hostujícího týmu jsem viděl poprvé a musím říct, že to byl zvláštní pocit. Nic to nezměnilo na faktu, že Honzova kombinace s domnělým ziskem pěšce vyústila ve ztrátu věže a tím pádem i partie. 1:3

Naději na zápasové body dal týmu na první Michal Bujak, který pěkně přehrál Frantu Hostičku. 2:3. Jako další dohrál na šesté Daniel Uličný, který v rozčarování z kontumace v úvodu zápasu nastavil pěšce, nicméně soupeř se později revanšoval stejným způsobem, takže nejspíš spravedlivá remíza a skóre 2,5:3,5 z našeho pohledu. Ještě veseleji bylo v situaci, kdy tradiční opora týmu Mirek Bartoš, dotáhl svou převahu se Štefanem Koperem a po čtyřech hodinách hry bylo srovnáno 3,5:3,5 a veškerá tíha zodpovědnosti ležela na Jirkovi Korsovi jehož partie mohla dopadnou všemi třemi povolenými výsledky. Soupeř mu nabídl remízu a Jirka se šel zeptat na názor kapitána. Což byl trošku problém, protože náš kapitánský tandem “Veselý Uličník” se již v té době nepohyboval v prostorách zápasu. Role konzultanta se tak chopil náš nejsilnější hráč Michal Bujak, načež opět vstoupil do dění pan Jakuš, u kterého nebylo na první roli zřejmé, zda tam s Michalem diskutuje jako pan Jakuš-kibic nebo jako pan Jakuš-rozhodčí, možná by tyto nejasnosti vyřešila nějaká čepička s nápisem “Jakuš-Rozhodčí”, kterou by si podle situace nasazoval a snímal nebo něco na ten způsob.

Můj názor je takový, že Michal v té době mluvil s panem Jakušem-divákem, protože námitky které padaly by nemohl vypustit z pusy žádný kompetentní rozhodčí, natož rozhodčí mezinárodní, protože rozhodčí z podstaty své funkce zná pravidla. Skutečný rozhodčí by namítal třeba, že Michal nemůže konzultovat nabídku remízy, protože toto privilegium má pouze kapitán a v jeho nepřítomnosti zástupce kapitána a měl by v takovém případě nejspíš pravdu. Tady se však jednalo o námitku pana Jakuše, že Michal se nesmí podívat na pozici a má bez toho aniž by tušil co se na šachovnici děje říct “Vem remis/Hraj dál”, což pro mě znamenalo ten večer už třetí zářez do mého deníčku “Tenkrát poprvé..”, což je po tolika letech šachu nezvykle vysoká úroda.

Rozpoutala se absurdní diskuze, kde padaly z Michalovi strany celkem logicky protiargumenty typu “a co kdybych se na tu partii tady díval celou dobu jako vy, což klidně můžu, tak to můžu poradit, ale když přijdu z vedlejší místnosti, tak je nepřípustné se podívat na pozici?”. V té době se Honza Spěvák pustil již do druhé konfrontace s panem Jakušem, která se týkalo toho, že vede podle Honzova názoru zápas poněkud tendenčně a že ani nebyl jako rozhodčí nominovaný. Pan Jakuš kontroval nějakou historkou, že původně nominovanému rozhodčímu na poslední chvíli někde na staveništi něco spadlo na hlavu nebo co…nevím přesně, ale to je celkem šumák. Každopádně Jirka remízu odmítl a bojoval dál, ale na výsledek to nemělo vliv. Zápas skončil 4:4 a my se o příslušnost k prvotřídním pražským celkům popereme v úterý na Smíchově.